THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
(Staro)nový a zatím poslední počin těchto „zajizvených“ Poláků nejspíš neurazí nikoho, kdo má rád death metal. Znáte-li starší věci od CICATRIX, není třeba nic sáhodlouze vysvětlovat, pokud nikoli, nevadí. Tento nový materiál určitě překvapí všechny. Hoši ho sice nahráli v té samé sestavě jako „Disable“, tím ovšem veškerá podobnost končí. CICATRIX se rozešli s firmou jménem Novum Vox Mortis, a to jistě ne v dobrém, a tentokrát si svůj zásek opět vydali sami. To však není tak podstatné. Další, o poznání patrnější novinku pak představuje jinak zpracované logo. Nevypadá zle, ale na mne osobně působí poněkud ordinérně. To staré se mi zdá nápaditější a líbilo se mi víc...
Tento posun ovšem naznačuje změnu nejpodstatnější. Kdo zná dobře „Disable“, asi nebude na první poslech věřit svým uším. Je demo „Eviscerated“ vskutku dílo těch samých lidiček??? Tady se zdá, že je skoro všechno jinak! Nedá se říci, že jejich poslední zásek je lepší, nebo horší, než ten předchozí...je prostě jiný. Kluci o poznání zrychlili, muzika je hutná a našlapaná. To tam je občasné atmosférické ladění, známé z „Disable“. Nové demo je pure brutal death v U.S. střihu. Kytarista Bartek Trojanowski si tu brousí svou pekelnou smršť riffů, která ovšem nápady ani pestrost nijak nepostrádá, a vůbec mu nevadí, že nemá druhého pomocníka. Vám to taky vadit nebude, Bartek si vystačí sám. No, Artek za bicími asi dostal křeče do rukou a nohou, ta jeho kovadlina prostě jede...basa Janka Brodowského se rovněž nenechá zahanbit a jeho vokál si zaručeně s žádným jiným nespletete, na něm jediném jsou patrné jakés takés ozvěny „Disable“. Občasná morbidně znějící intra, jako nářky vražděných, chropot umírajících a podobně libé (pa)zvuky už k CICATRIX taky neodmyslitelně patří. Co ovšem zamrzí, je trochu zahuhlaný zvuk...a Jankovo řvaní by taky potřebovalo trochu vytáhnout. Zdá se, že Selani studio se moc nepředvedlo, „Disable“ mělo sound o hodně čistší a průzračnější. Vcelku to však není nijak tragické. Na druhou stranu je potěšující, že CICATRIX chtějí tento materiál (pravděpodobně spolu s několika novými věcmi) v nejbližší době znovu vydat na CD.
Lyrika polských smrtihlavů má tentokrát o něco širší záběr, než tomu bylo dosud. I když většinu textů tvoří pro CICATRIX příznačné exkursy do individuálních vnitřních světů a pocitů (třeba Burn My Hate, The Emptiness, Nothing) či různých podob duchovní revolty (Hatred Of Gods, Saloth Sar), posunuli ji směrem ke klasickému gore (My Private Slave, Trepanated Head), čemuž odpovídá i celkem vkusná fotka na obalu, jakýsi už nejspíš lehce zamřelý vykuchanec na stole prosektury či soudní patologie...koneckonců odpovídající též názvu dema. Barevný booklet je hezky udělaný, jenom texty v něm by mohly být čitelnější, ale kdo o ně má zájem, jistě si s nimi trošku práce dá, že...
Demáč „Eviscerated“ si pochystejte, zklamáni rozhodně nebudete!!!
8 / 10
1. My Private Slave
2. Trepanated Head
3. Hatred of Gods
4. Burn My Hate
5. Saloth Sar
6. Reconstruction
7. The Emptiness
8. Nothing
9. Domination In Blood
Eviscerated (MC demo) (1999)
Disabled (MC demo) (1997)
Unearth (MC demo) (1996)
Vydáno: 1999
Vydavatel: Vlastní náklad
Produkce: Cicatrix
Studio: Selani Studio
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.